mojepohledy

  Pohlednice – jsou obrázky jakéhokoliv druhu (krajiny, figurální náměty, žánrové obrázky atp.) upravené na formát poštou přípustný, tj. 10,5 x 14,7 cm (normalizovaný formát) nebo 9 x 14 cm (dřívější formát), tištěné na tuhém papíře nebo slabém kartonu. Mohou být jedno nebo několikabarevné, mohou být zhotoveny buď cestou fotografickou nebo tiskem (knihtiskem, kamenotiskem, hlubotiskem atp.) Teyssler – Kotyška : Technický slovník naučný

  Předchůdcem pohlednice byl korespondenční lístek, který zavedla jako první rakouská pošta v roce 1869 a nahradit měl především (hlavně pro krátká sdělení) skládaný dopis. Tento krok se velmi osvědčil právě díky jednoduchému a daleko levnějšímu předávání zpráv, proto se k jeho postupnému zavedení přidaly i ostatní poštovní úřady.

Korespondenční lístek se tak stal přímým předchůdcem pohlednice.

 

  Rané období – 1870 – 1895

1870 – 1880   - korespondenční lístky s drobnými, postupně se zvětšujícími přítisky na adresní straně, později na straně sdělení. Většinou jsou jednobarevné a vyznačují se horší kvalitou tisku.
1881 – 1889  - přítisky převážně na dopisnicích (bez vytištěné známky), na straně pro sdělení. Velikost přítisků se zvětšuje. Z počátku období jsou přítisky jednobarevné, později vícebarevné, grafická úroveň se zlepšuje.
1890 – 1895 – převažují přítisky vícebarevné. Postupně se stává ze strany pro sdělení strana obrazová s malým vymezeným místem pro krátkou písemnou zprávu.

  Zlatý věk 1896 – 1915

  Po roce 1895 se prudce zvyšuje počet vydávaných pohlednic a nastává tzv. „zlatý věk“ ve  vydávání pohlednic. Svět zachvátila pohlednicová horečka. Vrchol proběhl v Německu, Rakousku a na našem území v letech 1898  až 1903, v Anglii 1903 až 1906 a v Americe kolem roku 1908. Prakticky všechny pohlednice mají svou klasickou podobu: obrazová strana obsadila úplně původně stranu pro sdělení, malá část plochy určená pro krátké sdělení je obvykle zakomponovaná do obrazové části na okraji. Pro adresu byla zpočátku vyhrazena celá rubová strana pohlednice (kdy se právě text psal do obrazové části pohlednice) a po roce 1905 byla pro adresu vyhrazena už jen půlka adresní strany a druhá půlka už sloužila ke sdělení (tak je tomu až na výjimky doposud). O pohlednicích vydávaných do roku 1905 hovoříme jako o „dlouhých adresách“.

 
                          dlouhá adresa                                                   dlouhá adresa - litografie

    
                        dlouhá adresa                                                                      krátká adresa

  K růstu zájmu o pohlednice výrazně přispěly i tiskové techniky. Vedle litografie, která v tomto období u pohlednic dosáhla vrcholu, se široce používá světlotisku a rastrového knihtisku. Zdokonalené fotografické postupy se začínají prosazovat zprvu jako pomocné a podpůrné, později již i samostatně.

  Byly vydávány pohlednice zcela nových druhů, například z různých materiálů (kůže, dýha), v různých úpravách (mechanické. stereoskopické, rozkládací atp.). grafická úprava svou bohatostí a nápaditostí nebyla v dalších obdobích překonána. V posledních letech období, přibližně od roku 1912, se začínají projevovat příznaky určité stagnace.

  Stagnace a úpadek 1916 – 1945

  V letech 1. světové války došlo k výraznému omezení počtu námětů. Pozornost byla soustředěna na válku a životní problémy s ní spojené. Zhoršující se hospodářská situace přinesla pokles úrovně vydávaných pohlednic, a to nejen v kvalitě papíru a tisku, ale i úrovně grafického zpracování. Litografické techniky se používalo spíše výjimečně, místopisné pohlednice byly tištěny převážně světlotiskem, litografii nahradil barvotisk. Koncem 20. let se začíná ve větší míře prosazovat  fotografie, která ve 30. letech ovládla oblast místopisných pohlednic a pronikla i do dalších námětů (např. přání, osobnosti). Zcela zmizela mnohotvárnost zpracování. Zůstává jen dokumentační hodnota pohlednic.

  
 
  


  Dílčí oživení 1945 – dosud

  Počátek období poznamenaly, stejně jako po 1. světové válce, hospodářské potíže. Počínaje 60. léty 20. století se zlepšuje tisková technika a roste produkce pohlednic. Hlavní tiskovou technikou se stává ofset, svou pozici si udržuje fotografie, nyní již i barevná. Od osmdesátých let se do tisku dostávají i reprodukční procesy, jejichž dokonalost umožňuje vydávat kvalitní pohlednice ve velkých nákladech, ale i jako malonákladové „retro“ série. V 90. letech dochází sice s rozvojem internetu, ale hlavně mobilních telefonů a následným zasíláním SMS a MMS k trvalému poklesu odesílaných pohlednic, ale pohlednice jako taková si určitě své místo v zasílání různých sdělení udrží.

 

 

  

(text: čerpáno z knihy - BENEŠ, František – Příručka pro sběratele pohlednic – POFIS 2004)