mojepohledy

  Historie města Hořovice se začíná psát ve 12. století, kdy vznikl na území dnešního města sídelní útvar s panským dvorem a tvrzí. Ta se stala předchůdkyní  dnešního „starého zámku“, kterou postavili předkové pozdějšího rodu pánů ze Žirotína.  Zhruba ve druhé polovině 15. století byla gotická tvrz přestavěna na pozdně gotický hrad.

  V písemných pramenech se setkáváme se jménem Hořovice až ve 13. století v souvislosti s osobnostmi právě šlechtické rodiny Žirotínů z Hořovic, kteří vykonávali významné úřady v královských službách Václava I. Jeden z nich, Plichta ze Žirotína, slavný dobrodruh a válečník, založil v sousedství původní osady město Hořovice. Kdy se tak stalo, můžeme určit jen přibližně, protože zakládající listina shořela pravděpodobně při velikém požáru města v roce 1540. Město nemohlo být založeno dříve, než v roce 1303, protože bylo založeno právem města Berouna a protože v roce 1322 padl zakladatel města Plichta ze Žirotína v bitvě u Mühldorfu v Bavorsku, kde bojoval  po boku krále Jana Lucemburského, bylo založeno nejpozději tohoto roku.

  V 16. století byly Hořovice v majetku pánů z Říčan. Nejznámější z nich, Václav Litvín, založil v Hořovicích rozsáhlou knihovnu, která ve své době byla jednou z nejvýznamnějších šlechtických knihoven v Čechách. Byl císařským radou, podbrdským hejtmanem a  v pozdějším věku dvorským sudím. Václavův syn Jan Litvín však panství ztratil. Jakožto představitel odbojné šlechty se roku 1618 zúčastnil pražské defenestrace a po porážce stavovského povstání na bílé hoře mu byl veškerý majetek zabaven. Hořovice jako konfiskát získali Martinicové.

  Za Ignáce Bořity z Martinic se začalo v těsném sousedství „starého zámku“ se stavbou nového, daleko honosnějšího sídla. Dcera Bernarda Ignáce z Martinic, Terezie Františka, se vdala za Jana Františka, hraběte z Vrbna, v jehož rodě se Hořovice dědily až do poloviny 19. století. Jednou z významných postav tohoto rodu byl hrabě Rudolf z Vrbna, který působil ve vysokých funkcí u císařského dvora a zasloužil se zejména o vznik a rozvoj železáren na Hořovicku. Byl to také velký mecenáš umění, který podporoval například předního českého houslistu, nazývaného též „český Paganini“ Josefa Slavíka z nedalekých Jinec.

     
                           Rudolf z Vrbna                                                                  Josef Slavík

  Hořovické panství patřilo pánům z Vrbna až do roku 1852, kdy ho zakoupil od zadluženého hraběte Dominika z Vrbna hesenský kurfiřt Fridrich Vilém pro svoji manželku Gertrudu. Původně to mělo  být jen letní sídlo, jenže v roce 1866 vyvrcholil prusko-rakouský konflikt válkou, ve které se Fridrich Vilém postavil na stranu Rakouska, Hessensko bylo obsazeno a kurfiřt zajat pruskou armádou. Po té, zcela zbaven majetku, se již nesměl vrátit do své vlasti a hořovické panství se tak stalo jeho jediným útočištěm. Knížecí potomci vlastnili zámek i s panstvím do roku 1917. Po smrti knížete Heinricha z Hanau již neexistovali  přímí potomci a správy zámku se tak ujal stát. Na vlastnictví panství však aspirovali dva zájemci ze vzdálenějšího příbuzenstva. V roce 1921 rozhodl Zemský soud v Praze ve prospěch Jindřicha, hraběte ze Schaumburgu.  Členové jeho rodiny zůstali na zámku až do roku 1945. Po skončení 2. světové války byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován státem  a tím je spravován dodnes.

    
        Kurfiřt Fridrich Vilém                                                         Kurfiřt Fridrich Vilém